Ohřev teplé užitkové vody

Na úvod problematiky týkající se solárního ohřevu teplé užitkové vody si musíme říci, co vlastně znamená a obnáší solární ohřev. Sluneční záření patří k nejstarším využívaným zdrojům vůbec. A i v dnešní době je hojně využíván. Pomocí solárních kolektorů je možné čerpat ze slunečního záření energii a tu přeměňovat na energii tepelnou. Jedná se o způsob výroby energie, který je zcela ekologický a tedy neškodí životnímu prostředí. Což je hlavní výhodou.

Solární systémy jsou tvořeny solárními panely. Ty jsou tvořeny celou řadou solárních kolektorů. Další části solárních zařízení jsou ventily, potrubí, atd. Kolektorem protéká teplonosná kapalina, do které se v průběhu zimních měsíců přidává nemrznoucí směs. Jinak totiž hrozí její zamrznutí a přestání fungování kolektorů. Vzniklé teplo je následně odváděno do teplonosného výměníku. Což může být radiátor ústředního nebo etážového topení.

Podmínky pro ohřev teplé užitkové vody dělíme na přírodní a technické. Za přírodní podmínky považujeme sluneční záření. Jeho délku a intenzitu. Řadíme sem také difuzní záření. Difuzní záření je záření, které je rozptýlené v atmosféře. Další podmínky jsou technické. Za ty považujeme zejména účinnost kolektorů. Účinnost se odvíjí od rozdílu teplot absorbéru a okolního vzduchu. Všeobecně platí, že solární kolektory mají vyšší účinnost v letním období, než v zimě. Je to vlastně logické. V letních dnech je totiž více přímého slunečního záření, zatímco v zimě kolektor čerpá pouze z difuzního záření.

Zařízení, které jsou určeny k ohřevu teplé užitkové vody dělíme na dvě velké skupiny. A to dle způsobu oběhu teplonosné kapaliny a podle počtu okruhů. Do první skupiny, tedy do zařízení, které dělíme podle způsobu oběhu kapaliny řadíme systémy se samotížným oběhem, které jsou často označovány jako gravitační systémy a systémy s nuceným oběhem. Do druhé skupiny patří jednookruhové a dvouokruhové systémy. Každý z těchto systémů má svoje kladné i záporné stránky.

Když už mluvíme o solárním ohřevu teplé užitkové vody, musíme si něco říct o základních systémech. Jedná se o aktivní a pasivní systémy. Aktivní systémy jsou určeny k celoročnímu ohřevu vody. Jsou vhodné jak k přitápění budov, tak i k ohřevu vody v bazénu. Pasivní systémy musí ke své efektivní činnosti splňovat podmínku vytvoření harmonického celku. Jejich hlavní výhodu lze spatřovat v tom, že ke své činnosti nepotřebují žádné přídavné zařízení.

Aby nám systémy k ohřevu pracovaly co nejlépe, je nutné si uvědomit, na čem je dimenzování závislé. Jde například o výběr vhodné lokality a umístění. Dále pak na velikosti střešního sklonu nebo na zastínění kolektorů. Dimenzování však záleží na více faktorech, než které jsme uvedli. Existuje jich celá řada.